26.6.2018 Úterý - Jak jet na Hel bez auta?

Teploty nižší, ale vypadá to slibně
Ranní probuzení plné obav a nadějí
8:20 Jdeme do servisu, mladý automechanik s námi mluví anglicky, tak ani Google translátor není potřeba. Bohužel, když jsme se dočkali vedoucího, nemají prý čas, nejdřív za týden. Doporučuje nám o kilometr dál jiný servis. 

Moře, jen se k němu dostat. Dnes na to snad bude času dost 
Druhý servis je mladý kluk, který chápe problém, chtěl by se na to podívat, tak jdu pro auto a doufám, že zlaté polské bastlířské ručičky to vyřeší. 

9:00 Zařadit rychlost už mi nejde. S vypnutým motorem dvojka, pak nastartovat a rozjet na dvojku jde. U servisu odpojuji ponorku a parkuji jí za křoví hned u servisu a auto z kopce zajíždí do brány servisu samospádem. 












Dnes se na to podívá a zjistí co a jak, zítra budeme vstávat tady a je jen otázka, zda naposledy nebo jen poprvé.

10:30 Jdeme po cestě k moři, ale dostat se k němu se nám nedaří. Dáváme si místní pivo a trávíme čas na dětském hřišti. Pláž je prý daleko a přitom jsou tu všude domky na pronájem. A ještě tu chodí lidi s věcmi na pláž. Podle všeho jdou fakt asi 2 km daleko!

Není na výběr, místo na spaní poblíž hlavní silnice máme dané už od rána. To se jen tak nestane
Máte sklep (moře)? A mohla bych do něj někudy...
Ten slavný poloostrov Hel je spíš hell. Už od pohledu z dálky je vidět jak je pobřeží zasekaný kempařema
        
Dětské hřiště
U hřiště je jakási lávka a ani ta není pro přístup k moři vhodná
    
13:00 Cestou k restauraci na hlavní silnici jdeme ulicí plnou ubytování a v některých penzionech i vaří. Dáváme si denní menu za 14,50 PLN tak trochu na slepo (nerozumím co to je) a další jídlo rybu s přílohou a salátem za 17. Oboje dobré, ale ryba v těstíčku vynikající. 

    
Takhle vypadá to, co se nám rozbilo
15:00 Zpět v servisu. Závada je spojkový váleček. Zítra ráno přijde nový a můžeme jet. 

Balíme věci nanovo a jdeme na bus. Zastávka je hned u servisu. Jízdní řády jsou (pro mě) nesrozumitelný podobně jako naše, tak zkouším stopovat. 

Petra má Adama na zádech v nosítku a Líba pobíhá okolo.

Do minuty sedíme v autě a za deset minut jsme na nádraží. Pán nás zavezl jak taxi. 

Bohužel vlak zrovna odjel a ani bus přes ulici nejede dřív. 
Ulice od nádraží
Dáváme se vafli a jdeme zpět na nádraží. Uvnitř nefouká a fronta na kasu zabaví. 

Jízdné je příznivé. Zpáteční asi neexistuje, dostali jsme to zvlášť a cena vychází asi 1 Kč / 1 km / os. Děti zadarmo. 

A vedle nádraží rozdávají na pokus zadarmo zmrzlinu černý kokos. Nic takového sice neznám, ale chutná po kokosu a jsou tam i kousky. 

16:09 Jedeme do Helu, konečné na konci poloostrova. Cesta trvá asi 45 minut. 

    
Asi nejužší místo na Helu.
Je to tak úzké mezi tratí a silnicí, že ani parkovné tu nevybírají a tak úzké mezi silnicí a mořem,že ani kemp tam není :)
Hel je trochu dražší, u vlaku jsou řidiči elektrických minibusů a lákají jeden za druhým. Cena 5 PLN za osobu, v Leba to jezdilo zadarmo. 

    
Jdeme na pláž, ani tu není nějak moc lidí. Voda není moc teplejší, ale vítr je asi slabší a vlny příjemně malé. Když je venku 17 stupňů a fouká, tak i když ve vodě cítím takové to štípání studené vody, dá se to. A ani když vylezu, tak není zima. Překvapivě. 

Prodej blbostí tu převládá nad prodejem užitečných věcí
Moře patří ptákům, nikdo se nekoupe
    
Jdeme na kraj mariny do sprchy. 8 PLN za osobu je dost, ale pohoda. 

Zoom na foťáku mi kompenzuje krátkozrakost a vidím sprchu!
      
    
19:25 Vlak zpět stíháme se 3 minutovou rezervou, takže dost na poslední chvíli, a jedeme zpět. Na konečné stojí i vlak z vagónů českých drah. 

České dráhy jsou tu vidět překvapivě často
Pohled ze zadních dveří posledního vagónu
    
20:15 Můžeme jít k ponorce pěšky nebo jet taxíkem za cca 15 PLN (90 Kč). Jenže co dělat "doma" tak brzo? Cestou večeříme a nakupujeme a stojí nás to minimálně dvojnásobek, ale nemusíme vařit a tma je výrazně blíž.

Cestou domů, do ponorky
Dneska pěšky a vlakmo. Autem ujeto asi 800 metrů